čtvrtek 29. listopadu 2012


Problém separatismu Indonésie – Aceh

Další autonomní oblastí Indonésie je Aceh, který leží na severu ostrova Sumatra. Plný název této oblasti je Nanggroe Aceh Darussalam. Žije zde přes 4 miliony obyvatel. Hlavním městem této provincie je Banda Aceh. Většina obyvatelstva je soustředěna k východnímu pobřeží, kde je situováno průmyslové centrum Acehu.
            Oblast Acehu je zajímavá svou přírodní scenérií, nachází se zde tropická deštný prales, národní park, chráněné oblasti a velké množství ohrožených živočišných druhů. Ročně dochází k mnoha záplavám kvůli období dešťů, které trvá celého půl roku. Deště jsou nepříznivým faktorem pro vývoj zemědělství. I přes nevelkou rozlehlost oblasti jsou obyvatelé Acehu různorodého původu. Žije zde velký počet kmenů a můžeme se zde setkat s obyvateli čínské, arabské, indické, díky častým obchodním cestám i portugalské národnosti.[1]
            Největším zdrojem obživy je pro Acežany, kde pracuje okolo 80% populace. Půda je zde velmi úrodná, nejdůležitějšími plodinami, které se pěstují, jsou především rýže, která je nejpěstovanější plodinou Indonésie vůbec, pro vývoz káva, koření a dřevo. Lidé žijící na pobřeží se živí převážně rybolovem.[2] Mimo zemědělství je v Acehu důležitý už zmíněný průmysl na východním pobřeží, jedná se o petrochemii, která je v celé Indonésii velmi významná. Avšak mnoho z těchto ložisek je téměř vyčerpáno.
            Po založení organizace GAM (Hnutí za svobodný Aceh) se v této oblasti odehrálo mnoho povstání, při kterých zemřely stovky lidí. Situace se zklidnila až v období vlády prezidenta Indonésie Wahida, který chtěl separatistické tendence Acehu vyřešit v poklidu. Navštívil Aceh a v roce 2000 byla v Ženevě podepsána smlouva o humanitárním příměří.[3] Aceh si vydobyl rozsáhlou autonomii celé provincie. I přes tuto smlouvu další dva roky probíhaly boje ze strany organizace GAM. Měly proběhnout demokratické volby, avšak GAM požadovala úplnou nezávislost. V roce 2003 byl vyhlášen výjimečný stav, statisíce lidí byly bez domova, nevinné oběti a útoky ze strany vojáků na denním pořádku. Region se svými problémy se stal známým po květnu 2004, kdy vlny tsunami způsobily jendu z největších katastrof.[4]
            Tato katastrofa změnila pohled indonéských obyvatel na acežské obyvatelstvo. O rok později začala probíhat jednání v Helsinkách, která měla ukončit ozbrojené boje a vyřešit celou situaci v Acehu. Později se povstalci rozhodli rozpustit celou armádu, čímž po 30 letech měl skončit jeden z nejdelších separatistických konfliktů.[5] V roce 2006 byly poprvé po 30 letech uskutečněny demokratické volby. Zúčastnilo se na 85% voličů.[6] Poslední volby proběhly v roce 2012, kdy zvítězil Zaini Abdullah. Stal se tak guvernérem oblasti na příštích pět let.
V oblasti dochází k určitému zlepšení, což dokazuje skutečnost svobodných voleb, mír však zcela nastolen není, k bojům a porušování lidských práv v zemi dochází pořád.

[1] Aceh, těžce zkoušená oblast Indonésie – Základní údaje. Tengarra.net, [Online] [Citace: 26.11.2012] http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=256:aceh-tce-zkouena-oblast-indonesie-i-zakladni-udaje&catid=9:kultura-a-zvyky&Itemid=11.
[2] Aceh, těžce zkoušená oblast Indonésie – Základní údaje. Tengarra.net, [Online] [Citace: 26.11.2012] http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=256:aceh-tce-zkouena-oblast-indonesie-i-zakladni-udaje&catid=9:kultura-a-zvyky&Itemid=11.
[3] Aceh, těžce zkoušená oblast Indonésie – Stručně z historie. Tengarra.net, [Online] [Citace: 26.11.2012] http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=256:aceh-tce-zkouena-oblast-indonesie-i-zakladni-udaje&catid=9:kultura-a-zvyky&Itemid=11.
[4]Indonésie. E-polis.cz, [Online] [Citace: 26.11.2012] http://www.e-polis.cz/komparace/348-indonesie.html.
[5] Rebelové v Acehu rozpustili svou armádu. Zprávy.idnes.cz, [Online] [Citace: 26.11.2012] http://zpravy.idnes.cz/rebelove-z-acehu-rozpustili-svou-armadu-fd5-/zahranicni.aspx?c=A051227_073741_zahranicni_pat.
[6] Aceh po 30 letech svobodně volil, pomohlo i tsunami. Zprávy.idnes.cz, [Online] [Citace: 26.11.2012] http://zpravy.idnes.cz/aceh-po-30-letech-svobodne-volil-pomohlo-i-tsunami-f6t-/zahranicni.aspx?c=A061211_152105_zahranicni_ad. 
Vystavil v 1 komentář:

pátek 16. listopadu 2012

Indonésie – Základní informace


Indonésie je státem v jihovýchodní Asii. Jejími sousedy jsou Východní Timor, Malajsie a Papua – Nová Guinea. Hranice má délku 2830 km. Indonéská republika je ostrovní stát, rozloha dosahuje 1.9 milionu km2. Hlavním městem je Jakarta.
            V Indonésii se ocitáme v podnebí horkém, tropickém a vlhkém, najdeme zde mírné vysočiny, některé ostrovy mají své hory. Nejvyšší bod dosahuje téměř 5000 m. Indonésie má svou zvláštnost v množství sopek, nachází se jich tady více než kdekoli jinde na světě. Za nejaktivnější sopku od roku 2010 je považována Decade Volcano neboli sopka Merapi.[1] V Indonésii najdeme 12 508 ostrovů, pouze 6000 je obydlených.
            Republika se řadí k nejstarším osídleným územím na světě. Lidé zde přišli před 3500 lety ze Zadní Indie. Začal se odtud šířit buddhismus a bráhmanismus. První knížectví začala vznikat na Jávě a Sumatře. Během staletí byla Indonésie podrobována vlivu hinduismu a islámu. Na počátku 16. století si na Indonésii začali klást nároky Portugalci, začalo období kolonizace. Pronikali zde Nizozemci, kteří založili nizozemskou Východoindickou společnost.[2] Do 19. století se zde vystřídali Britové i Holanďané. Po japonské okupaci v druhé světové válce byla požadována nezávislost. Po japonské kapitulaci v roce 1945 byla nezávislost vyhlášena. Vyhlášení Indonéské republiky znamenalo pouze začátek nových sporů, jelikož byla stále uplatňována moc Británie a Nizozemska. 30.12.1949 bylo dohodnut předání svrchovanosti Spojeným státům indonéským, které byly složeny z 15 domorodých zemí.[3] Následovalo mnoho desetiletí špatné vládnoucích stran, první parlamentní volby se konaly až v roce 1999.
            Dnes je Indonésie 4. nejlidnatějším státem světa, počet obyvatel je 248, 6 milionů.[4] Nejpočetnějšími etniky jsou Javánci, Sundánci, ze zahraničí pak Číňané. Většina obyvatel (86%) převažujícím náboženstvím je islám, ostatní obyvatelé jsou protestanti, buddhisté, hinduisté a katolíci. Úředním jazykem je indonéština, vyskytuje se mnoho místních dialektů, kterými obyvatelé hovoří. Kromě těchto dialektů se mluví jávštinou a sundánštinou.[5]
            Indonésie se dělí do 30 provincií, 2 speciálních oblastí a 1 speciálního okresu hlavního města. Země je prezidentskou republikou, prezidentem je od roku 2004 Susilo Bambang. Ve volbách v roce 2009 prezident svůj post obhájil a byl zvolen znovu. Indonésie je členem organizace ASEAN, v roce 2011 jí předsedala.[6] Je zapojena do sdružení APEC, OECD, OSN. Země do budoucna usiluje o dobré vztahy s EU, USA a Austrálií. Snaží se o ekonomickou spolupráci s dalšími asijskými zeměmi.
            Indonésie je zemí, která se potýká s řadou problémů. Jedním z nich je boj o nezávislost mnoha separatistických skupin. Politická i nepolitická hnutí se začala formovat už na počátku 20. století. Hlavními místy s konflikty jsou dnes Aceh, Východní Timor, Papua, nepokoje jsou zaznamenávány na místech Sumatry, Kalimantanu nebo Moluk. Podle hodnocení Failed states indexu se Indonésie v roce 2012 umístila na 63. místě, což ji řadí mezi státy, které jsou stále v nebezpečí. Podle zprávy organizace Fund for Peace za rok 2012 měla Indonésie úspěch s politickými reformami a významně se rozrostlo hospodářství, přežila globální krizi, což se odráží na růstu HDP. V zájmu udržení ekonomického vývoje musí rozvinou infrastrukturu, odstranit korupci a nezaměstnanost a především úspěšně bojovat proti separatistickým skupinám.[7]

Zdroje:
1:Indonesia. Cia.gov, [Online] [Citace: 13.11.2012] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/id.html.
2:Indonésie. Mvz.cz [Online] [Citace: 13.11.2012] http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/index.html.
3:Indonésie: Vnitropolitická charakteristika. Mvz.cz, [Online] [Citace: 13.11.2012] http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/politika/vnitropoliticka_charakteristika.html.
4:Profile 2012: Indonésia. Fund for peace.org, [Online] [Citace: 13.11.2012] http://www.fundforpeace.org/global/?q=states-indonesia.


[1] Indonesia. Cia.gov, [Online] [Citace: 13.11.2012] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/id.html.
[2] Indonésie v kostce. Klima.cz, [Online] [Citace: 13.11.2012] http://www.klima.cz/indonesie.htm.
[3] Indonesia. Cia.gov, [Online] [Citace: 13.11.2012] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/id.html.
[4] Indonesia. Cia.gov, [Online] [Citace: 13.11.2012] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/id.html.
[5] Indonésie. Mvz.cz [Online] [Citace: 13.11.2012] http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/index.html.
[6] Indonésie: Vnitropolitická charakteristika. Mvz.cz, [Online] [Citace: 13.11.2012] http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/politika/vnitropoliticka_charakteristika.html.
[7] Profile 2012: Indonésia. Fund for peace.org, [Online] [Citace: 13.11.2012] http://www.fundforpeace.org/global/?q=states-indonesia.
Vystavil v 1 komentář:

Úvod do problematiky separatistických území Indonésie: Aceh


Další ze separatistických území v Indonésii je Aceh ležící na severozápadě třetího největšího ostrava Indonésie- Sumatra a dále na přilehlých ostrovech . Aceh leží na konci Malácké úžiny, kde neustále proplouvá několik set obchodních lodí. Jeho poloha co se týče strategie je velice výhodná. Obyvatelstvo Acehu činí kolem 4 milionů a dělí se na několik málo národnostních menšin. Hlavním městem Acehu je Banda Aceh. Kromě bohaté přírody jsou zde velmi důležité nerostné suroviny jakož jsou zemní plyn a ropa, které hrály v minulosti velkou roli.
Území začalo rozkvétat  na začátku 16. Století, kdy se začínali stěhovat do přístavu Banda Aceh muslimští obchodníci, kteří nechtěli být v přítommnosti dobyvatelů. Prosperita Acehu souvisela také s obchodem se zlatem či kořením. Vládce Ali Mughayat a jeho nástupci začaly vyhánět Portugalce z úžiny. Další panovníkem, který učinil ze sultanátu Aceh obchodní ale i námořní mocnost se zisky území na ostravě Sumatra i jindě, byl Iskanadar Muda.  Po jeho smrti však Aceh ztrádá. [1]
Po podespání Anglo- holandské smlouvy v roce 1824 se rozdělila sféra vlivu na Indonésii. Ztrátou Singapuru a území Indie připadla Sumatra Nizozemcům. Jedinou výjimkou byla právě suverenita Acehu, který si mohl podle smlouvy zachovat suverenitu. Britové v roce 1871 povolili Nizozemí invazi do Acehu a tak končí jeho nezávislost. Až do roku 1907 porbíhají boje, kdy se Nizozemí pokouší získat Aceh. Aceh sice podlehl , ale vzdoroval nad Nizozemskou nadvládou nejdéle z území Indonésie. Aceh všah vzdoruje pomocí guerillových válek do roku 1942, kdy začala japonská okupace. Tak byli kolonizátoři poraženi. [2]
S koncem 2. světové války se Aceh snaží o nezávislost Indonésie a tím opět odporuje Nizozemcům, kteří se snaží kolonii získat zpět. Indonésie naopak Acehu z nezávislostí nepomohla. Aceh tak byl začleněn do křesťanské provincie. S tím se nehodlal smířit a v roce 1953 se zapojil do Indonéského povstání „ Dům islámu“, které zde vedl Da´ud Beureu´eh. „Boj“ za islámský stát však byl neúspěšný.[3] V roce 1959 se však Aceh dočkal alespoň toho, že se stal v rámci Indonésie provincií se zvláštním režimem, kdy si mohl spravovat náboženství, vzdělání a jiné. Nástupce prezidenta Sukarna, prezident Suharto ukončil tuto výsadu Acehu. V 70. letech se na území objevily zásoby ropy a zemního plynu, které místo aby přinesly bohatství Acehu, pomohly překonat ekonomickou krizi v Indonésii. 
Další povstání v Acehu začíná v roce 1976, V čele povstání stojí Hasan di Tiro, vnuk bojovníka proti Nizozemí,  a usiluje o nezávislost státu, který by byl založen na Koránu.[4] S tímto cílem založil hnutí s názvem Gerakan Aceh Merdeka (GAM) neboli Hnustí za svobodný Aceh.

Zdroje:
1: Aceh: Těžce zkoušení oblast Indonésie. Tenggara.net, [Online] [Citace: 13.11.2012]  http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=257:aceh-tce-zkouena-oblast-indonesie-ii-strun-z-historie&catid=9:kultura-a-zvyky&Itemid=11.
2: A Brief History od Aceh. Etan.org, [Online] [Citace: 13.11.2012]  http://etan.org/estafeta/01/winter/6aceh.htm.
3:Unique heritage and culture. Indonesia-tourism.com, [Online] [Citace: 13.11.2012]   http://www.indonesia-tourism.com/aceh/history.html.



[2] Unique heritage and culture. Indonesia-tourism.com, [Online] [Citace: 13.11.2012]   http://www.indonesia-tourism.com/aceh/history.html.
[4] A Brief History od Aceh. Etan.org, [Online] [Citace: 13.11.2012]  http://etan.org/estafeta/01/winter/6aceh.htm.
Vystavil v Žádné komentáře:

čtvrtek 1. listopadu 2012




Problém separatismu Indonésie– Východní Timor

Hlavním městem Demokratické republiky Východní Timor je dnes Dilí. Přesný údaj počtu obyvatel není znám, některé zdroje odhadují na 800 000 obyvatel, jiné přes 1 milion. Nejpočetnějším etnikem jsou Austronésané a Papuánci, v menší míře zde žijí také Číňané. Většina obyvatel Východního Timoru se hlásí ke katolictví. Oficiálním jazykem je tetum[1] a portugalština. Východní Timor se dělí na 13 administrativních celků.
20. května 2002 získal Východní Timor nezávislost a stal se samostatným státem. Prvním prezidentem byl Xanana Gusmao. Tehdy se začala formovat celková struktura země. Země měla mnoho politických a ekonomických problémů. Průmysl nebyl rozvinut téměř vůbec, cílem pro budoucí nastartování ekonomiky bylo vybudování infrastruktury. Vyhlídka zisku byla v těžbě ropy. Bylo nutné vypůjčit si finance od Světové Banky na pomoc v oblasti zdravotnictví a  snížení krizové nezaměstnanosti.[2] Nový prezident se angažoval do mnoha smluv s jinými státy, snažil se vydobýt si své místo na mezinárodním poli. Vyjádřil nesouhlas s plány USA v Íráku.
Šance na úspěch měl Východní Timor velmi vysokou, v roce 2006 došlo ovšem k velkému zvratu. V roce 2005 OSN z Východního Timoru odešla, stáhla svá vojska, neuběhl ani rok a vypukly nepokoje. Vojáci, kteří byli propuštěni z vězení, hodlali zaútočit na hlavní město, jednotkám OSN nezbylo nic jiného než se do Východního Timoru vrátit. Fungovala zde UNOTIL(Integrovaná mise OSN).[3] Bylo zabito přes 20 lidí. Výsledkem bylo odstoupení ministerského předsedy a přítomnost zahraničních jednotek k obnovení pořádku.
Dnes východní Timor patří k nejchudším státům světa. V žebříčku Failed States se řadí na 28. místo.[4] Oproti roku 2011 je to mírné zlepšení, neboť postoupil o celých 5 příček. V roce 2010 to bylo místo 18. Z těchto ukazatelů je možné vyčíst, že se situace v zemi rok od roku zlepšuje. Statisticky je ale Východní Timor pořád nejméně vyspělou zemí ve Východní Asii. 42% obyvatel žije s méně než 1 USD na den, nezaměstnanost má hodnotu 20%, tvorbu HDP zajišťuje průmysl 13%, zemědělství 32% a služby 55%. Velkou část financí zajišťuje těžba ropy. Ekonomika sice každým rokem roste, avšak většímu růstu brání nevyškolení pracovníci.[5] V roce 2007 proběhly parlamentní a prezidentské volby, ve kterých zvítězil Jose Ramos-Harta, na kterého byl v roce 2008 proveden atentát. Prezident se zotavil a za čas se vrátil k vykonávání svého úřadu. Veškeré povinnosti a moc má přesto v rukou premiér Xanana Gusmao. V květnu 2012 se novým prezidentem státu stal Taur Matan Ruak. [6]. Východní Timor je členem MMF, Světové Banky a Adijské rozvojové banky a mnoha dalších organizací. Dle HDI je Východní Timor na 150. místě ze všech 177 států světa. Životní úroveň států je velmi nízká, mnoho obyvatel žije ve zničených domech, pouze třetina populace může manipulovat s elektřinou, mnoho lidí nemá přístup k pitné vodě. Ze sousedních zemí je největším poskytovatelem pomoci Austrálie.
Stále probíhá mnoho sporů o hranici s Indonésií. Je vymezeno na 5000 oblastí, kde je potřeba vyřešit hraniční situaci, z toho bylo odsouhlaseno pouze 907 a rozhraničení proběhlo jen u 103.[7] Východní Timor má jednu enklávu, oblast uvnitř Západního Timoru, jménem Okusi. V roce 2010 tam došlo k útoku na tamější vesnici. Bezpečnostní situace v zemi je ale stabilnější než v předchozím letech, i když kriminalita na ulicích není výjimkou, stále dochází k občasným ozbrojeným střetům.

Zdroje:
East Timor Profile. Bbc.co.uk, [Online] [Citace: 31.10.2012]  http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-14952883.
The Failed States Index 2012. The Fund for Peace , [Online] [Citace: 31.10.2012] http://www.foreignpolicy.com/failed_states_index_2012_interactive.
Východní Timor: Ekonomická charakteristika země. Businessinfo.cz, [Online] [Citace: 31.10.2012] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vychodni-timor-ekonomicka-charakteristika-zeme-17576.html.
Východní Timor:Vnitropolitická charakteristika. Businessinfo.cz, [Online] [Citace: 31.10.2012] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vychodni-timor-vnitropoliticka-charakteristika-17574.html.

[1] Malajsko-polynéský jazyk s prvky indonéštiny a portugalštiny.
[2] Východní Timor: Rok poté. Globalpolitics.cz, [Online] [Citace: 31.10.2012] http://www.globalpolitics.cz/clanky/vychodni-timor. 
[3] East Timor Profile. Bbc.co.uk, [Online] [Citace: 31.10.2012]  http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-14952883.
[4] The Failed States Index 2012. The Fund for Peace , [Online] [Citace: 31.10.2012] http://www.foreignpolicy.com/failed_states_index_2012_interactive.
[5]Východní Timor: Ekonomická charakteristika země. Businessinfo.cz, [Online] [Citace: 31.10.2012] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vychodni-timor-ekonomicka-charakteristika-zeme-17576.html.
[6] East Timor Profile. Bbc.co.uk, [Online] [Citace: 31.10.2012]  http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-14952883.

[7] Východní Timor:Vnitropolitická charakteristika. Businessinfo.cz, [Online] [Citace: 31.10.2012] http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vychodni-timor-vnitropoliticka-charakteristika-17574.html. 




Vystavil v 1 komentář:

středa 17. října 2012


Úvod do problematiky separatistických území Indonésie: Východní Timor

Portugalci kontrolovali území již od počátku 16. Století. Před nástupem prvních Evropanů patřil Východní Timor k čínské a indické obchodní síti. Právě kvůli šíření portugalského jazyka a křesťanství  mezi původní obyvatelstvo, které mělo svou kulturu, vznikla tak odlišná společnost se srovnáním  s okolními ostrovy, které mělo pod správou Nizozemsko. Jejich katolická víra s prvky animismu vynikla na povrch ještě více se vznikem muslimské Indonésie. To je důvodem separatistických tendencí vůči Indonésii.
V 70. letech 19. století byla svržena portugalská vláda Marcella Caetana[1], vláda Salazarova nástupce, a Portugalsko muselo nevyhnutelně začít s dekolonizací. Oproti krvavým událostem v koloniích v Africe se situace ve Východním Timoru ubírala poklidným tempem a v roce 1974 se s legalizací politických skupin dostávají do popředí nové politické organizace.[2]
Jednou z hlavních politických stran byla Timorská demokratická unie (UDT), která prosazovala plnou nezávislost během 3-5 let. Další strana Timorská sociálnědemokratická asociace (ASDT) byla soupeřem UDT. ASDT byla proti všem formám kolonialismu a byla pro autonomii, která by postupně směřovala k nezávislosti. Její program byl zaměřen na podporu účasti obyvatel Timoru na politickém životě a zlepšení životní úrovně ve Východním Timoru. Strana ASDT se s růstem podpory Timořanů mění v Revoluční frontu za nezávislý Východní Timor (FRETILIN). Timorské lidové demokratické sdružení (APODETI), další z politických stran, navrhovalo spojit obě části Timoru a připojit se k Indonésii se zárukou autonomie. Spojením Timoru chtěla strana docílit  snížení zaostalosti ostrova a jeho nepřirozeného rozdělení. Její podpora však byla omezena pouze na islámskou menšinu.[3]
Indonésie projevovala o Východní Timor velký zájem. Podle ní by vznik nezávislého Východního Timoru přinesl hrozbu pro východní část Indonésie, a proto ho chtěli k Indonésii přičlenit, i když navenek stále respektovala právo na sebeurčení Východotimořanů z let 1974. Indonésie vyslala do Východního Timoru výzvědnou službu BAKIN, která měla za úkol sbírat stoupence pro připojení k Indonésii, a připravovala se na invazi s názvem Komodo, která byla z prvu plánována jako nevojenská. V období bipolárního světa se k Indonésii připojily také západní mocnosti[4] a souhlasily i s případnou vojenskou invazí.
Občanská válka mezi stranami UDT a FRETILIN v roce 1975 končí vítězstvím FRETILIN a ta tak získává kontrolu nad Východním Timorem. Indonésie vyslala do země antikomunistickou frontu složenou ze členů UDT a APODETI. V zemi nastaly krvavé konflikty a FRETILIN 28. listopadu 1975 vyhlašuje nezávislou Demokratickou republiku Východní Timor.[5] Nezávislost však uznalo pouze několik států, z nichž téměř všechny byly komunistické. Indonésie ihned začala obsazovat Dili a Bacau a postupovala s invazí do středu země. Do boje vstupuje Portugalsko, které se doposud snažilo vyřešit dekolonizaci v Africe, a žádá ONS o pomoc. Indonésie však stáhnutí vojsk z Timoru odmítá a na druhou rezoluci OSN reaguje 31. května 1976 svoláním Lidového shromáždění v Dili. Předem byli vybráni představitelé stran, které souhlasí s Indonésií, aby sepsali petici o integraci Východního Timoru a Indonésie.[6]
I přesto, že OSN anexi neuznala, nikdo se proti invazi nepostavil . Invaze přinesla hromadné popravy, znásilňování, obyvatelé Východního Timoru byli nuceni odcházet do táborů střežených armádou, kde se šiřilo mnoho nemocní. Indonéské jednotky pokračovali s bojem proti odporu do 80. let. Hladomory, nemoci, boje a čistky vzaly životy  jedné třetině obyvatelstva Východního Timoru . Tato hrozná situace přiměla východotimorský národ sjednotit[7] a vytvořit v roce 1988 Národní radu mauberského hnutí odporu (CNRM), která měla za cíl osamostatnit Východní Timor a zavést v něm demokratický režim západního typu. I po zatčení vůdce FALINTIL odboje proti Indonésii neutichají. Vedoucí CNRM José Ramos Horta, se snažil upoutat pozornost a získat tak podporu zahraničí.  
K vyhlášení nezávislosti dopomohl také pád diktátorského režimu Suharta v Indonésii v roce 1998. Téhož roku nástupce Suharta začal stahovat vojska z Východního Timoru a v srpnu  byla uzavřena dohoda mezi Indonésií a Portugalskem o autonimii Východního Timoru, ten však pouze s autonomií nesouhlasí. V lednu 1999 prezident Habibie slíbil Východnímu Timoru nezávislost, pokud s ní bude na referendu souhlasit většina občanů. Do země opět vtrhly indonéské milice a začaly se zastrašováním obyvatel, ale i přes tuto krvavou situaci se 30. srpna 1999 referanda zúčastnilo 98% voličů, ze kterých téměř 80% hlasovalo proti autonomii.[8]
Po referendu však nastal ještě větší teror ze strany milicí a indonéské armády. OSN vyzývala Indonésii k okamžité nápravě situace. Velká Británie a Spojené státy přerušili dodávání zbrojení pro Indonésii a spolu s EU a jinými mezinárodními organizacemi zamezili přístup pomoci Indonésii. V září 1999 Indonésie povolila rozmístit mírové jednotky na území Východního Timoru a během měsíce byl v zemi nastolen mír.[9] UNTAET[10] pomáhala Východnímu Timoru až do vyhlášení nezávislosti dne 20. května 2002.

 Zdroje:
1.History of East Timor. Historyofnations.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.]  http://www.historyofnations.net/asia/easttimor.html.
2.Východní Timor-Dekolonizace, vyhlášení nezávislosti a indonéská intervence. Tenggara.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=322:vychodni-timor-dekolonizace-vyhlaeni-nezavislosti-a-indoneska-intervence&catid=12:dali-zem-jv-asie&Itemid=14
3.Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.



[1] Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.
[2]  V době Salazarovy a Caetanovy vlády platil ve Východním Timoru zákaz vytvářet politické strany či jakoukoli politickou aktivitu.
[3] Východní Timor-Dekolonizace, vyhlášení nezávislosti a indonéská intervence. Tenggara.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.tenggara.net/index.php?option=com_content&view=article&id=322:vychodni-timor-dekolonizace-vyhlaeni-nezavislosti-a-indoneska-intervence&catid=12:dali-zem-jv-asie&Itemid=14
[4] Zápaní velmoce chtěly zabránit vytvoření dalšího ohniska komunismu na Východním Timoru.
[5] History of East Timor. Historyofnations.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.]  http://www.historyofnations.net/asia/easttimor.html.
[6] Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.
[7] Proti Indonéské integraci začali vytsupovat také členové původně proindonéských politických stran UDT a APODETI.
[8] History of East Timor. Historyofnations.net, [Online] [Citace: 15.10.2012.]  http://www.historyofnations.net/asia/easttimor.html.
[9] Východní Timor na cestě k nezávislosti-analýza konfliktu z hlediska jeho aktérů a příčin. Kias.cz, [Online] [Citace: 15.10.2012.] http://www.kias.cz/media/files/publications/KIAS024.pdf.
[10] Peacekeepingová mise
Vystavil v 1 komentář:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)